Mezisoučet 0 Kč
Každý, kdo někdy přišel domů z tančírny s úsměvem na tváři a pocitem, že se mu ulevilo, ví, že tanec není jen pohyb. Je to něco mnohem hlubšího. Někdy stačí jediná písnička, pár kroků, krátké objetí v uzavřeném držení, a člověk má pocit, že z něj spadlo všechno napětí, které se v něm během dne nahromadilo. Možná neví přesně proč, ale cítí to. Tanec zkrátka umí uklidnit hlavu způsobem, který se vysvětluje jen těžko – a zároveň velmi snadno, když víme, co se v těle opravdu děje.
Když tančíš, děje se několik věcí současně. Nejprve se tělo začne hýbat v rytmu, a právě rytmus je jedna z nejpřirozenějších forem regulace nervového systému. Opakuje se, je předvídatelný, má jasnou strukturu – mozek miluje věci, které dávají smysl. Pravidelný pohyb v rytmu funguje skoro jako meditace. Myšlenky se zpomalí, hlava přestane skákat ze starosti na starost a člověk se uklidní podobně, jako když jde na dlouhou procházku. A přitom je to mnohem zábavnější.
Další věcí je hudba. V tanci se nestaráme o to, co bude zítra, co jsme nestihli nebo co nás čeká příští týden. Hudba nás donutí být tady a teď, protože jinak ji nejde následovat. Nemůžeš přemýšlet o deadlinu, když se snažíš najít rytmus a vnímat partnera. Některým lidem trvá roky naučit se meditovat, ale tanec je přivede do „flow stavu“ během několika minut. Je to meditace v pohybu, která jde přirozeně a bez námahy.
Velkou roli hraje i to, že tanec propojuje dva lidi. Dotek, jemný tlak ruky, bezpečná blízkost – to vše spouští v těle hormonální reakce, které snižují stres. Oxytocin, dopamin, endorfiny… směs, kterou si tělo míchá samo, když se cítí dobře. A právě v párovém tanci se to děje pořád. Nemusíš být extrovert, nemusíš být sebevědomý – stačí se nechat vést hudbou a druhým člověkem. Najednou cítíš, že nejsi v tom dni sám. To samo o sobě má obrovskou emocionální sílu.
Tanec je navíc jedním z mála míst, kde se můžeš projevit bez slov. V běžném životě řešíme spoustu věcí hlavou, ale emoce se tak úplně neřeší, jen se potlačí. V tanci se uvolní. Pohyb umožní tělu říct to, co jazyk někdy nedokáže. Někteří lidé si to ani neuvědomí – jen po tanci cítí tíhu menší a dech volnější. Tanec zpracovává emoce, aniž bys musel sedět na terapii a rozebírat je. Tělo mluví samo.
A pak je tu komunita. Social dance má něco, co se jen těžko hledá jinde – pocit přijetí. Na tančírně nezáleží, jestli jsi měl náročný týden, jestli se necítíš zrovna sebevědomě nebo jestli ti zrovna nejdou kroky. Lidi se na tebe usmějí, vezmou tě do tance a na dvě minuty je všechno jednodušší. Ten pocit, že můžeš vypnout, být mezi lidmi a zároveň se nehádřet do rolí, je neuvěřitelně léčivý. Taneční komunita v lidech často obnovuje něco, co dlouho necítili – lehkost, radost, blízkost.
Tanec tedy není terapie v klasickém slova smyslu, ale má všechny její účinky. Uvolní tělo, zpomalí mysl, pracuje s emocemi, vrací radost a často i sebevědomí. Mnoho lidí říká, že když nešli dlouho tancovat, „něco jim chybí“. A není divu. Tanec totiž není jen koníček. Je to způsob, jak se vrátit sám k sobě, i když to tak vůbec nevypadá.
A právě proto se po tanci cítíme lehčí.
Protože část starostí necháme na parketu – a to úplně přirozeně, bez vysvětlování, bez úsilí, jen díky tomu, že tancujeme.
