Mezisoučet 0 Kč
Proč nás při tanci někdy bolí záda nebo kolena – a co s tím (bez medicínských rad)
Je úplně normální, že když začínáš tančit, občas se ozvou záda, někdy kolena a občas i kyčle. Hodně lidí má pocit, že „nemají kondici“ nebo že je jejich tělo prostě není stavěné na tanec. Ve většině případů ale nejde o zdraví, ale o to, jak se při tanci hýbeš. Tělo je zvyklé chodit, stát, sedět—ale ne nutně přenášet váhu do rytmu, točit se nebo pracovat s páteří do stran. A tak na začátku děláme pohyby, které tělo bere jako nezvyklé, někdy dokonce jako nelogické.
Ve skutečnosti však skoro všechny běžné nepříjemné pocity souvisí s několika technickými detaily: způsobem postavení nohou, přenášení váhy, napětím v těle nebo držením páteře. A jakmile se tyhle drobnosti upraví, tělo se často během pár tréninků uklidní.
Záda: nejčastější viník je napětí, ne slabost
Když tanečník cítí záda, většinou nejde o „slabé svaly“, ale o to, že je příliš stahuje.
Začátečník má obvykle tendenci „držet se hezky rovně“ – ale rovně neznamená v křeči. Přílišné prohnutí v bedrech, zatažené lopatky nebo zvednutý hrudník způsobí, že se páteř přestane hýbat přirozeně a začne přetěžovat jednu konkrétní část. A ta se ozve jako první.
Další typická situace je, že tanečník přenese váhu dozadu místo dopředu do chodidla. Tělo pak reflexivně zapíná bedra, aby udrželo rovnováhu, a po hodině to bolí.
Nic dramatického — jen špatný pohybový návyk.
Když se tanečník naučí stát „měkce“, s váhou spíš v přední části chodidla a s volným hrudníkem, záda se téměř vždy sama uvolní. Je to spíš o změně pocitu než o síle.
Kolena: většinou je netrápí tanec, ale dopad
Kolena patří k nejčastějším „strašákům“ tanečníků. Ale přitom samotný tanec kolena nijak neničí — naopak, když se dělá správně, je pro ně překvapivě šetrný.
K problémům vede hlavně to, že začátečníci mají tendenci:
- došlapovat na patu, místo aby šli přes celé chodidlo
- protlačovat kolena dopředu bez opory v chodidle
- stát „zamčeně“ – tedy s propnutým kolenem bez pružení
Koleno je kloub, který je stavěný pro přenos síly, ale ne pro absorbování tvrdého nárazu. A tvrdý náraz vzniká přesně ve chvíli, kdy noha dopadne příliš „natvrdo“ nebo když je tělo v napětí.
Co překvapí mnoho lidí:
když se chodidlo naučí přenést váhu plynule, kolena se okamžitě uvolní.
Často to není problém kolene, ale toho, co je nad ním nebo pod ním.
Kyčle: nebolí z pohybu, ale z nepohybu
Tanec kyčlím obecně prospívá. Problém nastává až tehdy, když se tanečník snaží „hýbat kyčlí navíc“ – tedy uměle, zbytečně nebo v příliš velké amplitudě. Tělo se pak začne bránit napětím.
Navíc hodně začátečníků vůbec nepracuje kyčlí, ale bedry, což páteř zatíží a kyčelní kloub nechá úplně pasivní. Výsledek? Bedra bolí, kyčle jsou unavené, ale nevědí proč.
Když se pohyb vrátí do své přirozenosti — tedy do malého, měkkého rozsahu — bolest mizí. Kyčle totiž milují plynulost, ne razanci.
Není to o diagnóze, ale o návycích
Velmi důležitá věc:
Tento článek není o bolesti, která má být řešena u odborníka. Pokud má někdo dlouhodobé, silné nebo jednostranné potíže, tanec není viník ani lék — jen aktivita, která upozorní na problém.
Ale u drtivé většiny lidí, kteří začínají se salsou, bachatou nebo kizombou, nejde o zdravotní stav, ale o to, že jejich tělo dělá pohyby, na které není zvyklé, nebo je dělá s příliš velkým napětím.
Tanec je přirozený pohyb. Nepříjemnosti vznikají, když se snažíme tančit „příliš správně“ místo přirozeně.
Proč se to časem samo zlepší
Možná to zní zvláštně, ale tělo je na tanec perfektně připravené. Jen potřebuje čas, aby se adaptovalo. Stejně jako když začneš chodit do fitka nebo na jogging — první tréninky jsou nejhorší, ne proto, že bys něco dělal špatně, ale protože tělo teprve ladí koordinaci.
S tancem je to stejné.
Jakmile se naučíš přenášet váhu, stát uvolněně, neprohýbat záda a nepropínat kolena, tělo začne fungovat efektivně a bolest postupně odchází.
Závěr
Tělo tanečníka nebolí proto, že by tanec byl náročný nebo nezdravý. Bolest vzniká většinou z napětí, nezvyku nebo ze způsobu, jak se hýbeme, ne z tance samotného. A dobrá zpráva je, že většina těchto věcí se časem vyřeší sama — jen s trochou jemnosti, trpělivosti a přirozeného pohybu.
Tanec je totiž nejpřirozenější forma pohybu, kterou máme. Jen se musíme naučit dovolit tělu, aby se hýbalo tak, jak bylo vytvořeno.
